galerie

Dovolená s Jetelem 1996

| Fotogalerie (64) | Text |

Termín: 29.6. - 6.7.1996

A zase nastala doba, kdy všechna zvěř je hájená a kdy parta dobrovolných sebevrahů se vydává pod vedením Jetela na zatím nejdelší prázdninovou dovolenou. Naše řady se pro tento rok rozšířily o Fandu, kterému nikdo neřekne jinak než Efendy a o Mirku, novou kamarádku z Bechyně. Kdo nám však moc chybí je Petra a Chrastidlo, kteří za námi snad přijedou alespoň na sobotu a neděli. Je s podivem, že nikoho z nás neodradila ta hrozná vzdálenost z Č.Budějovic do Lipnice. Na nádraží jsme se setkali ve zmenšené sestavě: Jetel, Milouš, Efendy, Petra a Katka. To proto, že Vrták s Liduškou nás čekali v Soběslavi, odkud se vyrazí. Vrtule, Lucka. Vokůrka a Pony jeli do Soběslavi kolmo o den dříve. Zde se k nám mají také přidat Gumídek s Mirkou. Malé potíže se vyskytly u Č.Budějovic při nakládání Jetelova kola, které svou váhou okolo 100 kg vysoce překračovalo dovolený váhový limit. Ale největším překvapením bylo Efendyho kolo, na kterém byl přimontován dlouhý prut s velkým zeleným čtyřlístkem a datumem 1996. Prostě již na dálku rozpoznatelný orientační bod. V Soběslavi nás na nádraží již netrpělivě očekával Vrták, aby nás dovedl do svého domečku. Pro nezasvěcené, se Vrták stihl mezitím oženit s Liduškou. Ta nás vzápětí sama přivítala a lahodnou krmí pohostila. Po vzájemném otlapkování a po vydatné snídani jsme osedlali naše divoké oře a už se vyrazilo na cestu, která měla 90 km. Zde se ukázalo, že v kolektivu je síla a nikdo se netrhal od početného pelotonu Jetelovců. Je pravdou, že někteří jedinci měli trochu potíže se řazením rychlostí, spadnutým řetězem? Katka měla na kole sedlo svého pradědečka a to jí stálo kalhoty. Přes všechna úskalí cesty jsme asi okolo 14.30 hod. dorazili do Humpolce a za tradičního zvonění jsme třikráte obkroužili náměstí a po podání hlášení našemu šéfíkovi pro nás nastal příjemný odpočinek v místním pohostinství. Je pravdou, že zakoupený smažák jsme cítili ještě mnoho dní, ale slastný pocit, že do cíle je jenom 12 km nás přimělo se přes takové prkotiny přenést. Každý věděl, že jenom přírodní katastrofa by nám zabránila nedorazit do našeho vytouženého lomu pod hradem Lipnice. Při odjezdu došlo k výměně Petřiny ledvinky s Jetelem za účelem jejího pohlídání. Ten jí dal Miloušovi a ten jí jenom odložil. Že nám schází se přišlo až po ujetí 4 km do toho nejstrmějšího kopce. Proto se Milouš vrátil a dotyčný předmět dovezl. Ze všech věcí v ledvince byl snad nejdůležitější medvídek na spaní. Ostatní na opozdilce čekali, takže dojezd bylo možné provést společně. Za stále většího větru a přímo hmotnící se temnoty jsme dorazili na touženou základnu. A co se nestalo. Při dojezdu posledního se spustil velmi vydatný déšť. Po ubytování jsme se sešli ve společenské místnosti, kde proběhlo seznámení se hrami na dovolené ? Šichtanz, Štronzo, Četa a Pštros. Rozdělili jsme se na družiny a v neposlední řadě se nezapomnělo ani na tajného přítele. S ohledem na všeobecnou únavu dal Jetel jen jednoduchou psychologickou hru. Největší úspěch měla po večeři místní sauna, kde jsme si dopřáli odpočinek. Spánek nás bez vyjímky zmohl a jen jsme tajně doufali, že Jetel druhý den ráno zaspí.

30.6.1996:

Naše přání bohužel nebylo vyslyšeno a Jetel běhal po tábořišti jako fretka. S budíčkem vstoupily v platnost i všechny soutěže s jednou změnou, že už nemáme kolíčky, ale malé dráčky. Dopoledne byla vyhodnocena psychohra z minulého dne. Ty byla tématem zaměřena co by jsme dělali, kdybychom zůstali sami po jaderné katastrofě. Bylo zajímavé, co všechno se vymyslelo. Po obědě se vyrazilo na Lipnici do muzea J.Haška. Průvodkyně byla určitě v minulém životě uspávačem hadů. Jediná zajímavá věc byly galoše J.Haška. Při pohledu na ně Jetel znatelně pobledl. Zatím si myslel, že největší nohy má on. Z muzea se šlo na hrad, kde Jetýlek domlouval, že hru sehrajeme ve zdejších prostorách. A už to tu bylo. Zase něco o nás bez nás. Bylo dohodnuto, že hra se odehraje 4.července a nás nájem bude stát jedno odpoledne při úpravě okolí hradu. Prostě paráda. Z hradu jsme zamířili do známého pohostinství Galérie. Za příjemné obsluhy a chutných palačinek uběhl čas a nám nastala doba návratu. Večer po zápase ve fotbale, který jsme k velké lítosti fanoušků prohráli, nás Jetel vyhnal na noční hru. Na ní bylo velmi zajímavé, že jsem měli zavázané oči a šlo se poslepu. Kdo měl štěstí mohl skončit v kaluži jako Vokůrka nebo Milouš a kdo ne tak pořád přes něco zakopával nebo padal. Šlo se v řadě za sebou a Jetýlek nás postupně odpojoval. Celý fígl byl v tom dostat se do tábora z neznámého místa. Bylo velmi dobré, že ani jeden z nás se neztratil a všichni jsme se okolo půlnoci sešli v tábořišti.

1.7.1996:

Ráno po budíčku se zjistilo, že v noci někdo škodil. Jetýlek měl před svou chatkou pořádný kus skály a tak vylézal okénkem. To asi někdo chtěl déle spát. V tom případě měl zavalit i okno chatky. Po snídani se kolmo vyrazilo do Světlé zakoupit kostýmy na naše divadelní představení. Dá se říci, že se sehnalo skoro vše a to co nebylo, tak se dodělalo ručně. Odpolední klid byl pojat relaxačně za doprovodu magnetofonu. Účinek byl omračující. Všichni během pár minut usnuli. A to se k nám připojili i místní rekreanti. Pro ochotníky pak nastali krušné chvíle. Jak někdo někdy řekl ?učení hrou?, tak to Jetel pochopil, že se budeme učit a zároveň i hrát. Okolo 16.00 hod. se začala projevovat slušná únava hlaviček a tak se šlo provětrat. Kdo by si myslel, že na procházku, tak by se šeredně spletl. Slézala se blízká skála. Někteří z nás byli na laně poprvé a tak byl v jejich očích výraz štvané zvěře místo pohody. Večerní program byl v duchu společenské hry zvané Pavouk. Do ní se zapojili i místní rekreanti.

2.7.1996:

Dnešní den je ve znamení značné fyzické námahy. Hlavním programem bylo zavzpomínat si na dávné napoleonské války, kdy se u vesnice Borodino uskutečnila grandiózní bitva. To inspirovalo Jetela a tak nám dal možnost rozdělit se na 2 armády a tuto bitvu si zopakovat ve dvojicích. Francouzi měli problém v tom, že jeden ze dvojice byl slepý a druhý němý. Naproti tomu Rusové si museli na sebe navléct všechno šatstvo co měli sebou a ještě si museli svázat k sobě nohy, takže jejich chůze připomínala trojnohou obludu. Nejlepší byla dvojice Vrták s Lídou. Němí Vrták po spatření nepřátel nechal slepou Lídu Lídou a rychle zdrhnul. Zato Lída svou holí okolo sebe zdatně tloukla a zajmuta byla až po značném úsilí. Snad největší radost byla, když se nakonec mohli Francouzi svléct a věřte některá děvčata, toho na sobě měly požehnaně. Odpoledne se po krátké dešťové přeháňce vyrazilo na brigádu na Lipnici. Místní kastelán nás neznal a tak po zadání prací neprozřetelně odešel. Jeho zděšení po návratu bylo obrovské. Vrták s Gumídkem posekali trávu, kde se dalo. Efendy místo okopání pařezů je přímo vyrval. Večer jsme si zahráli kelímky a šlo se brzy na kutě.

3.7.1996:

A je tu den, kdy budeme mít generálku naší hry. Každého snad kromě Vrtáka trápí třes končetin a vše prostupující se tréma. Dopoledne se ještě dodělávají poslední plakáty a kdo může, tak se šrotí text. Odpoledne se vyrazilo do Lipnice a po provedení propagace a vylepení plakátů se všichni zapojili do přípravy scény na hradě a zkoušeli se jednotlivé výstupy. Nejhezčí z nás byl Jetel ve svých svátečních mini a věncem korálů okolo hlavy. S generálkou to dopadlo skoro katastrofálně, ale jak řekl Jetel ?čím horší generálka, tím lepší premiéra?. Snad měl pravdu. Večer se všechno ještě jednou probralo a dávali se poslední rady. Nálada byla trochu ponurá a proto Jetel nenechal nic náhodě a byla večerní hra ?Majáky na útesech?. Příjemně unaveni jsme pak zalehli a naše sny byly dost bouřlivé.

4.7.1996:

Kdo si myslel, že divadlo není dřina, tak ten teď poznal co to je. Nejzajímavější pohled byl po ránu na Vrtuli, která se nám přes noc změnila k nepoznání. Spřádaly se ústupové plány, když se to nepovede. Převládal názor, že co se má stát, tak se také stane. Bylo až s podivem, že dost z nás spoléhalo na malou nebo skoro mizivou účast místních lidí. A co se týká nervozity, tak ta z nás postupně vyprchávala a na její místo nastoupilo snad dobrovolné odevzdání se osudu. Nejlépe na tom byl Gumídek, který jako inšpicient měl po starostech. Mirka, naše nápověda, byla také v pohodě. Teda skoro, protože při generálce na ní jen tak tak nespadly těžké dubové dveře. Při její postavě by z ní byla docela hezká placička. Okolo 16.00 hod. jsme vyšli ku hradu a spěchali jsme dodělat poslední úpravy scény. Na nádvoří zrovna probíhalo představení historického šermu šermířské skupiny Rego. Všem se nám moc líbili. Proto jsme je pozvali na naše představení. Samozřejmě takovou šou si nenechají ujít. Asi okolo 17.30 hod. se ku hradu začali trousit první diváci a s úderem 18.00 hod. byl sál zaplněn do mrtě. Na celém hradě nezůstala volná ani jedna židle. Hned od začátku se nám docela dařilo diváky upoutat a i rejža Jetel byl spokojený. Největší obavu měl o Milouše, kdy Vrtule oproti generálce ho na scéně skoro svedla. S časem, když po nich obecenstvo nic neházelo, zdatní ochotníci dostávali čím dál větší kuráž a proto oproti původnímu plánu upustili i od naplánované přestávky. Ovace na náš závěrečný kankán nebraly konce a i odměna za náš výkon byla vcelku slušná. Vše dopadlo dobře a i ochotníci uznali, že srandy byl plný kopec a příště klidně zahrají znovu.

5.7.1996:

Celý tento den se nesl v duchu relaxace po dobře vykonané práci. Jetýlek nás nechal vyblbnout a jak to dopadlo? Vrtule se nám celá polámala a jen díky rychlému lékařskému zákroku to dopadlo vcelku dobře. Byl z toho jen vymknutý kotník. Ale co naplat, na kolo to již nebylo a proto naší nemocnou odvezli Petra s Chrastidlem. Večer jsme nostalgicky zavzpomínali co se nám letos povedlo a co asi příští rok musíme vylepšit. Oheň plápolal a nálada před zítřejší etapou byla na vysoké úrovni.

6.7.1996:

Letošní dovolená s Jetelem se nezadržitelně blíží ke svému závěru. Je tu poslední focení a potom již hurá na cestu. Tentokrát jenom do Jihlavy. Ten kopec Jetelíčka sám potrestal, ale šlapat 10 km do kopce, tak to už snad nikdy. Konečné foto a snad už jen slib, že příště? No prostě, že to bude stejně úžasný a snad i lepší než letos.

Agentura Kultur-kontakt
Adresa: Plzeňská 2311/2A
370 04 České Budějovice
kancelář: Po - Pá 9-13
půjčovna kostýmů: Po, St, Pá 14-17
Mobil: 777 113 437
E-mail: mares@kultur-kontakt.cz
Ič: 638 84 933
DIČ: CZ7310171286
Č. účtu: 104471069/0300 ČSOB

Webmaster: voky wedos