galerie

Dovolená s Jetelem 1997

| Fotogalerie (32) | Text |

Termín: 2.7. - 6.7.1997

2.7.1997:

A rok se sešel s rokem a je tu zas prázdninové šílenství již po čtvrté. Každý nezasvěcený řekne ? no a co, ale někteří z nás vědí své. Nikdo z nás netušil, že letos to bude pro obzvlášť silné a dobrodružné povahy. Programovou skladbu letos připravila Vrtule. Budeme se přesunovat po předem neznámé trase kolmo a loďmo. Sám Jetelíček je trochu nervní, protože i on zná velmi málo podrobností o plánované trase. Sraz byl na nádraží u mašinky. Zde jsme se začali po malých skupinkách scházet a hned jsme poznali, že naše řady se opět změnily. Ze sestavy z loňska se dovolené nezúčastní Katka a ani organizátorka Vrtule. Ale nechybí ani noví členové Jitka s Rosťou z Bechyně. Po menším zdržení u pokladny jsme vzali úprkem vláček do Strakonic. Cesta byla paráda, ale po vystoupení ve Strakonicích Gumídek zapomněl ve vlaku důležitý batoh s jídlem a fotoaparátem. Raději mu šel každý z cesty. Po přesunu na vlak do Vimperka dostala paní průvodčí i pan strojvedoucí infarkt z našeho množství kol. Nám nezbývalo nic jiného než je naštosovat až ke stropu vláčku, jedno na druhé. Ve Vimperku, kde jsme čekali na přípoj na Kubovu Huť, byl telefonicky nalezen i Gumídkovo batůžek, který zatím docestoval do Plzně. V Kubově Huti jsme urychleně opustili vláček a kolmo vyrazili do určeného kempu. Cestou bylo rozhodnuto, že raději než utrácet peníze za nocleh, přespíme někde v lese. Toto se stalo asi okolo 21.35 hod. docela aktuální a tak spásná odbočka do lesního porostu přišla všem unaveným výletníkům docela vhod. Zde se okamžitě vytvořily skupinky na odhazování šištiček z budoucích pelíšků a spánek byl pro nás všechny velkou odměnou.

3.7.1997:

Druhý den začal pro některé výletníky již velmi brzy, když okolo 6.00 hod. začalo poprchávat. Nejvíce zmatený byl Pony, který začal balit. Když však uviděl, že ostatní tuto malou přeháňku ignorují, uklidnil se a jal se zase spát. Po postupném probuzení měli nejvíce elánu Lída a Jetel. To když hledali vodu na umytí svých čumáčků. Jetela to podstatně víc než Lídu a to byl ještě kolmo. Při balení nejvíce zdržoval Gumídek, který by snad pro své věci potřeboval vozík za kolo. Když bylo sbaleno, dal Jetel povel k odjezdu. Asi po 1 km jsme jeli kolem kempu ve kterém se mělo původně spát. Naše další cesta vedla na Borovu Ladu, kde se ve velkém doplnily naše čutory. Ty již od včerejška docela zely prázdnotou. Následný náš cíl Kvilda nám poskytl vítaný odpočinek a možnost poslat pohledy známým. Další cesta až po Srní vedla do kopce a z kopce, ale místní cukrárna a hlavně její paní vedoucí nás potěšila sdělením, že cesta do Sušice vede skoro jenom z kopce dolů a nemáme se čeho bát. Zde jako v jiných případech nám v dáli zmizel Chrastidlo. Petra z toho usoudila, že sil má dost a na túry kolmo se bude jezdit častěji a motorka se mu pěkně zatrhne. Do Sušice jsme dorazili všichni v pořádku a po malém bloudění jsme našli i příslušný kemp. Cestou jsme jeli okolo pekárny, kde jsme si doplnili zásoby. Po postavení stanů nám správce sdělil, že vaří guláš a za 22,- Kč může dostat každý porci. Všichni nadšeně souhlasili. Pro některé to bylo první teplé jídlo po dvou dnech. Nakonec byl spánek dobrou odměnou.

4.7.1997:

Dnešní den byl ve znamení čekání na Vrtulku se kterou se měly objevit i slibované kánoe. Po pozvolném budíčku někteří jeli na nákup a druzí se alespoň koupelí úplně probouzeli. Pak na všechny čekalo balení věcí a všech svých saků paků na plavbu po vodě. Vrtule přijela a sedm lodí s ní. Jediný drobný kaz byl v tom, že byla na opačném břehu než my. Okamžitě začala překládka našich kol na přívěs a ukládání věcí do připravených lodí. Po chvíli za hlasitého AHOJ jsme vyrazili na další cestu. Radost z nového dobrodružství trochu kazilo počasí, které se měnilo k horšímu. Některé lodě měly velký ponor a tak se Efendy s Rosťou změnili v naší první ponorku. Jak cesta ubíhala začalo nám být jasné, že o suchém šatstvu si můžeme nechat jen zdát. Deštíček se změnil v pořádnou průtrž. Když se první tři kánoe blížily ku hradu Rábí, tak z nedalekého lesa místní domorodec svým výkřikem ?Rum nebo grog? neodolatelně přilákal potápníky ke svému břehu. Zde doopravdy bylo sucho, teplo a i ten grog jsme dostali okamžitě. Po dojezdu ostatních bylo rozhodnuto, že dnes se již nikam nepojede a noc prožijeme pod hradem Rábí. Milouš se pak vypravil do nedalekého města pro Gumídkovo batoh s proviantem a hlavně postrádaným fotoaparátem. Ostatní zatím, když vykouklo sluníčko, vyrazili na prohlídku hradu Rábí. Ale nebyl to zrovna hrad co upoutal Jetelovu pozornost. Byla to menší černovlasá a tmavooká průvodkyně. Po vzájemném oťukávání jsme byli pozváni na večerné představení ?Dívčí válka?. To bylo samo o sobě parádní a posezení večer u ohně se protáhlo dlouho do noci.

5.7.1997:

Ráno za všeobecného veselí se vyrazilo na další cestu i přes vydatný déšť po mělké řece. Trápilo nás zdolávání různých šlajsen a splavů. Cestou se nám podařilo sjet jen dvě z celkových 16. Ostatní jsme museli v potu tváře brodit po svých a lodě buď přenášet nebo v lepším případě spouštět. Ke všemu se řádně rozpršelo a cesta se pro některé stala dost velkou zkouškou výdrže a odolnosti. Ojedinělé výkřiky jako ?Kde je Vrtule, Vrtule já tě?? se začaly s přibývajícími km množit a nálada klesala pomalu pod bod mrazu. Ve Strakonicích pro nás hned první kemp byl ten pravý. Přes stále trvající průtrž nebylo ani pomyšlení na postavení stanů a tak se pronajala jedna chatka. Po převlečení do suchého nám přišla vhod poměrně chutná večeře. Dva hrnce plné rizota rychle zmizely. Po zalehnutí nás od spánku nedokázali rušit ani nadmíru hluční sousedé.

6.7.1997:

Druhý den nás všechny čekalo překvapení. Večerní dovádění sousedů přivedlo jejich chatku do stavu odpovídající spíše demolici. Naše parta však zjistila, že kemp, ve kterém jsme měli spát, je až ne druhém konci Strakonic a tak z odevzdáním lodí byl malý problémek. Ale co, sluníčko nám svítilo a tak jsme pěšky vyrazili pro naše kola. Když jsme uviděli kemp ve kterém jsme měli spát a hlavně jez, který by nás čekal, shodně jsme uznali, že by byl na nás včera už asi moc. Po vyzvednutí kol a závěrečném obědě v restauraci ?Bílý vlk? jsme vyrazili na vlakové nádraží a hurá domu do sucha a tepla. Cesta vlakem spíše připomínala spací vagón než elánem sršící sportovce, jak tomu bylo před čtyřmi dny. Někdo by dodal ?tuhleta dovolená ale byla rasovina náčelníku?.

Agentura Kultur-kontakt
Adresa: Plzeňská 2311/2A
370 04 České Budějovice
kancelář: Po - Pá 9-13
půjčovna kostýmů: Po, St, Pá 14-17
Mobil: 777 113 437
E-mail: mares@kultur-kontakt.cz
Ič: 638 84 933
DIČ: CZ7310171286
Č. účtu: 104471069/0300 ČSOB

Webmaster: voky wedos