galerie

Dovolená s Jetelem 2003

Termín: 29. 6. - 5.7. 2003

Neděle 29.6.2003 20 km, 58 min., prům.rychl 17 km/h, max .rychl. 52 km/h

Nadešel den, na který se osm účastníků jubilejní 10. Dovolené s Jetelem moc těšilo. V devět hodin se ozval zvonek u Jetela a Blanky a u dveří stála Peťa se Zdendou v plné kolné. Ti už měli za sebou 7 km z Dubného. V 10,28 jsme nasedli do vlaku směr Veselí nad Lužnicí. Tam se k nám připojila Julie. Při čekání na spoj do Jindřichova Hradce zazvonil Jetelovi telefon a Jíťa nám v žertu oznámila, že nemůže přijet. Po chvíli nechápavého výrazu Jetelíčka se vše vyjasnilo. Miloš s Peťou přijeli z Liberce, už v sobotu a do neděle vegetili u Jíti. Naše pětice Jetel, Blanka, Peťa, Zdenek a Julie nastoupila do motoráčku o jednom vagónu a v něm spoustu lidí, deset kol a my.

Po příjezdu do Hradce jsme vyhledali nejbližší čerpací stanici, dohustili duše vzduchem, břicho tekutinou a jeli najít vhodné restaurační zařízení. Upoutala nás restaurace Vajgar nejen příjemnou zahrádkou, ale i nízkými cenami a příjemnou obsluhou. Při příchodu nám číšník oznámil, že Plzeň bohužel nemají (pro nezasvěcené letošní sponzor triček je plzeňský pivovar ). Nám to vůbec nevadilo. Dvanáctka Budvar byla taky vynikající.

Z J.H. jsme pokračovali s plnými bříšky směr Komáří louka. Dva kilometry před cílem jsme narazili na Jíťu, Peťu a Miloše, kteří nám jeli naproti. Po velikém přivítání jsme dojeli na místo určení. Po prohlídce Komáří louky a ubytování jsme se šli smočit do přilehlého rybníka jménem Holub. Voda byla příjemně teplá, jen trochu kvetla atak jsme se zbarvili do zelena. Po večeři jsme si vyjeli na romantickou vyjížďku na lodičkách. Konec dne jsme věnovali hrám a blbnutí.

Tak tedy účastnící letošní dovolené jsou Jetel, Bláňa, Peťa, Zdenek, Jíťa, Peťa , Miloš a Julie.

Bláňa

Pondělí 30.6.2003 65 km, 3,40 hod., prům.rychl 17,5 km/h, max. rychl. 57 km/h

Dnešní den začal velice optimisticky - tlačenka s cibulí ke snídani chutnala bohužel jen Bláně. Neplánovaný 40 kilometrový výlet začal objednáním vyjížďky na koních v obci Dvoreček na zítřejší den. Po té jsme pokračovali po vlastní ose do Malého Ratmírova na koupačku.

Před polednem jsme se naložili do historického úzkokolejného vláčku směr Albeř. Cestou jsme si vyslechli příběh o vyloučení černého pasažéra Járy Cimmrmana a snad si i stihli vyfotit jeho odlitek vytvořený na památku této události. Další zastávkou byl Klášter, kde jsme si prohlídli kostel a jeho podzemí.

Ještě jsme se posilnili na cestu sušenkou, preclíkem a následovalo dalších 16 kilometrů do malebného městečka Slavonice. Ve tři hodiny nás čekala paní průvodkyně, která nám poutavě povyprávěla o historii i současnosti "domků" jak říkala všem krásným historickým budovám. O hodinu později jsme již prolézali Slavonický podzemní odvodňovací systém. Kupodivu i největší z nás Zdenda prolezl nejužším místem zpřístupněného kanálu. V pět hodin jsme si konečně dopřáli Horácké kuře k obědu a vyrazili na posledních pár (dle mapy asi 23) kilometrů.

Zdolali jsme několikero kopců nahoru a dolů, pokochali se krásnou krajinou, překonali oblíbený Strmilovák a dofrčeli až na Komárku. Když jsme koukli na tachometry zjistili jsme, že místo plánovaných 40 bylo 65 kilometrů, ujetých za 3 hod. 40 min. čistého času.

Večer jsme věnovali hrám v jídelně.

Úterý 1.7.2003 25 km, 1,30 hod., prům. rychl. 17 km/h, max. rychl. 46,5 km/h

Dnešní ráno vyhlíželo optimisticky - ke snídani není tlačenka a Jetýlek nám sliboval málo kilometrů. Přesto jsme hned po snídani nasedli na naše kovové oře a vyrazili do nedaleké vesnice Dvoreček za oři úplně jinými a to živými. Pár chvilek po příjezdu již polovina z nás seděla na hřbetě překrásného koně a chystala se na vyjížďku do přírody. První jela průvodkyně a čtyři stateční v zástupu Jetel, Jitka, Julie a Blanka jí následovali. Příroda byla nádherná, vyzkoušeli jsme i jízdu z kopce, do kopce a někteří také nedobrovolně klus. Po 40 minutách jsme se vrátili zpět na statek, aby mohla vyrazit druhá skupina obě Peti, Miloš a Zdenek. Nejkrásnější pohled na svět je prý z koňského hřbetu - no, něco na tom bude. Po návratu druhé skupiny nám majitel statku poradil zkratku do Jarošova, kde jsme chtěli poobědvat.

Cestou jsme si všimli, že Petě uchází kolo, po chvíli bylo prázdné a ještě k tomu píchlé. Pár šikovných mužských rukou a zase jsme se mohli dát na cestu. Oběd v Jarošově jsme snědli s velikou chutí a po krátké siestě jsme s výkřiky bolesti usedli opět na sedátka našich kol a odfrčeli na Komárku.

Jetýlek si nás svolal k další hře a povídá "máte hodinu na to, abyste vyrobili exponáty na výstavu "Pocta velikánovi Járovi Cimmrmanovi". Rozešli jsme se po okolí, abychom se o hodinu později mohli sejít v jídelně k přednáškám a vědeckým diskusím týkajících se mistrova života. Exponáty byly bezvadné a určitě najdou své místo v muzeu Járy Cimrmana např. Milošovo víceúčelová močíčí žirafa, Jíti hudební nástroj z šišek, Blanky záchranný vor pro vodoměrky a další úžasné vynálezy a příspěvky.

Ve zbylém čase do večeře jsme si ještě chvilku hráli, aby bylo zítra hezky. A na večer si pro nás Jetýlek opět připravil pěknou psychohru - kdo jsi? Hezky jsme se přitom zapotili, ale všichni jsme to zvládli. Po hře vypukla debata a vzpomínání na předešlé dovolené a pak už každý z nás jenom skočil šipku do svého pelíšku.

Jíťa

Středa 2.7.2003 43 km, 2,35 hod., prům. rychl.17 km/h, max. rychl. 50 km/h

A je tu středa a s ní další naplánovaný cyklo výlet. Tentokrát Jarošovem pouze projíždíme a hledáme - zpočátku marně - vlakové nádraží Lovětín. Nakonec máme štěstí a čas do příjezdu úzkokolejného vláčku si zkracujeme soutěžemi na kolejích. Výstupní stanicí je Kamenice nad Lipou, kde si nejprve prohlížíme Lesní hřbitov, po té obědváme na náměstí a odpočíváme pod památeční lípou. Dále se přesunujeme po vlastní ose do Žirovnice, kde se v místním zámku seznamujeme nejen s jeho historií, ale i s výrobou knoflíků ve zdejším kraji. Odtud razíme zpět na "Komárku", kde se nám tachograf zastavuje na hodnotách 43 ujetých kilometrů, průměrnou rychlostí 17 km v hodině, maximálně padesátkou a čistého času jízdy 2 hodiny 35 minut. A tak máme za sebou další plně využitý den.

Čtvrtek 3.7.2003

Jako každý den nás za 10 minut půl deváté budí komárenský přízrak, který volá budíček, snídaně je připravená, vstáváme. Dosud se nám nepodařilo vypátrat co je to za strašidlo.

Po snídani následuje kulturně-umělecko-výtvarná hodinka dle svých pocitů a potřeb vybíráme barvičky a vrháme se do víru svých výtvarných nápadů. Hodnocení výkresů odkládáme na později a věnujeme se prozaičtějšímu úkolu - přípravě dřeva na oheň na kterém si dnes uvaříme oběd. Pro ingredience - klobásy, buřty, slaninu , chleba a zeleninu zajel Miloš do Olešné do konzumu. Po jeho návratu se vrháme na buřty, chytáme se bodáků a vyrážíme urvat si svoje místo u ohně.

Po velmi sytém obědě, zdůrazňuji velmi brzo po velmi sytém obědě, zahajujeme Nichtburgerův šesti a půl boj. Ideálně sestavené dvojice se vydávají postupně změřit svými těly daný úsek, skopnout ze stropu mouchu, přehodit si uhnětené těsto - jednoznačně nejlepší hod Peťa s Blankou, potom dřepujeme zády k sobě, v jednom oblečení (sukni a tričku) obíháme kolem stanů a třemi skoky a jedním odhodem se zbavujeme druhého z dvojice (nejlepší Peťa se Zdenkem). Poslední půltá disciplína je skok a hod diskem zároveň. Poté

hodnotíme naše vydařené výkresy a docházíme k názoru, že co Jetelovec to výtvarný umělec. I vrhání hřebů nám docela šlo. Několik kol tréninku a jsou z nás zabijáci.

Po dobré večeři se vydáváme na noční výlet do Krysího hnízda. Na zpáteční cestě nás Jetýlek učí jak se pohybovat v lese, zálesácké triky a vše zkoušíme až do tábora.

Miloš

Pátek 4.7.2003 34 km, 2 hod., prům. rychl.16,6 km/h, max. rychl.46 km/h

Milý deníčku,

dnes je bohužel poslední, tedy poslední celý den na Dovolené. Po jednom nekonečném dnu bez kola (nekonečném ve smyslu, že se nám po kole stýskalo - ale o pohyb nebyla nouze) jsme vyrazili na půldenní výlet s obědem. Jelikož naše svalíky jsou již jak z ocele , devatero kopců, vesnic a lesních či polních cest nám nečinilo žádný problém projet s nohama za krkem a zíváním. Dorazili jsme do Počátek, kde nám Jetel předvedl ladný objezd kašny na náměstí ve stylu Magdy Vašáryové z filmu Postřižiny. Prošli jsme se po městě (tedy do muzea se nám nechtělo, tak jsme obešli pár domečků - soukromých, nijak zvláštních, někdy i polorozbořených) a zakotvili jsme na oběd v restauraci na dvorku pod slunečníkem, ofukováni větrem ze všech stran. Peťa Tesařů a Jetýlek si dali po obědě výbornou vídeňskou kávu s lógrem a když se panu číšníkovi podařilo všechno spočítat vyrazili jsme zpět.

Těsně před návratem do tábora se rozpršelo, takže se mi konečně umylo kolo.

Odpoledne jsme natahali dříví z hlubokého lesa (fakt nechápu, proč jsme nemohli rozebrat to opevnění) a vyrobili nádherný slavnostní oheň.

V šest hodin nás čekala exkurze v Rosťovo srubu, tak jsme si šli provokativně sednout do nově postaveného Vlčího doupěte - hospody, aby na nás náhodou nezapomněl. Ve srubu jsme se při slivovičce a fernetu konečně dozvěděli tajemný příběh kostelníka a Krysího doupěte.

Po prohlídce velkolepého srubu (který je fakt neuvěřitelný) byla svíčková. Myslela jsem, že bude pudink, ale ten byl včera, takže nic. Ale nevadí, Lucka přivezla pekáč s domácí buchtou, takže moučník byl.

V altánu u rybníka jsme trávili a očekávali příjezd Lucky, Vokyho, Lukyho, Katky a Vlasty. V devět hodin už to přestávalo být vtipné, tak jsme se zvedli, že si tedy oheň zapálíme sami. V tu chvíli přijeli a tak jsme se slavnostně vítali a pak slavnostně zapálili oheň a slavnostně se pustili do buchty a žvanění. Když se rozpršelo, schovali jsme se na taneční parket pod dancingem a prohlíželi si kroniky a fotky. V půl druhé asi po desáté "poslední písnička" v doprovodu Katčiny hry na kytaru jsme šli spát a Katka jela domů. Dále již nic nevím, jelikož jsem zalehla a okamžitě vytuhla.

Julie

Sobota 5.7. 2003 - den odjezdu

Ráno byla snídaně v 9,00 hod. Když jsme si naplnili bříška chutnou stravou, odebrali jsme se na pokoje, kde následovalo balení na zpáteční cestu. Miloš s Peťou zabalili do auta . Vešli se jim tam jejich batohy, kola a dokonce i naše brašny, které nám jako doprovodné vozidlo odvezli do Jindřichova Hradce.

Po rozloučení s Komáří loukou a jejím osazenstvem jsme vyjeli. Druhé doprovodné vozidlo byl Michal, Lucka, Luky a Vlasta, kteří přijeli na oslavu deseti-letého výročí "Dovolené s Jetelem". Za celý týden jsme měli natrénováno, takže cesta do J. Hradce nám trvala jen půl hodiny.

Oběd jsme si dali ve vyzkoušené restauraci Vajgar na náměstí, ale tentokrát nás zklamala. Obsluha mizerná a jídlo nic moc. Asi od minulé soboty vyměnili kuchaře.

Abychom si vylepšili chuť absolvovali jsme prohlídku Jindřicho-hradeckého zámku, okruh - gotický hrad. Slečna průvodkyně byla fantastická. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věcí a po dlouhé době byl s výkladem spokojen i Jetel ( a to už je co říct ).

Po prohlídce jsme se vrátili na vlakáč a rozloučili s Peťou a Milošem, kteří vyrazili do Liberce a s druhým plně obsazeným autem (Voky, Lucka, Luky, Vlasta a trhač) směr Č.Budějovice. Ve vlaku nastaly malé problémy s průvodčím, protože jsme se dozvěděli, že vlak nezajišťuje přepravu kol (i když jsme si to před odjezdem zjišťovali). Po krátké rozmluvě se vše vyřešilo a my byli rádi, že sedíme a nemusíme čekat na další vlak. Ve Veselí jsme se rozloučili s Jíťou, která jela opačným směrem a provedli zrychlený přestup na vlak do Č.Budějovic. Náš počet se zmenšoval. Už nás zbylo jen pět Jetel, Blanka, Peťa, Zdenda a Julie. Do cílové stanice jsme přijeli v 17,28 hod. Julii si vyzvedl Voky, protože ještě do neděle zůstávala v Budějovicích a zbytek nasedl na kola a ujížděl směrem k domovu. Nejhorší to měli Peťa se Zdendou. Ti museli najet ještě 7 km do Dubného.

Tak to je konec jubilejní 10. dovolené. Už se těšíme na příští rok.

Bláňa

Agentura Kultur-kontakt
Adresa: Plzeňská 2311/2A
370 04 České Budějovice
kancelář: Po - Pá 9-13
půjčovna kostýmů: Po, St, Pá 14-17
Mobil: 777 113 437
E-mail: mares@kultur-kontakt.cz
Ič: 638 84 933
DIČ: CZ7310171286
Č. účtu: 104471069/0300 ČSOB

Webmaster: voky wedos