galerie

Dovolená s Jetelem 1994

| Fotogalerie (24) | Text |

Termín: 1.7. - 6.7.1994

Pod tímto nezasvěcencům nic neříkajícím sloganem zakládáme novou tradici letních hrátek nás dospěláků. Jsou to hrátky těch, kteří již věkem patří mezi dospěláky, ale srdcem jsou pořád ve věku kluků a holek ochotných pro každou legrácku a rošťárnu.

Proto i celá ?Dovolená s Jetelem? má za cíl vrátit nás do let, kdy každý kopec byl moc malý a každá cesta moc krátká.

Vše začalo tak prozaicky a nevině. Obdrželi jsme zvadlo na akci, kterou pořádá náš kamarád Jetel. Bylo to zvadlo jako každé druhé, ale s tím rozdílem, že tuto akci celou režíruje sám ?Velký Míra Marešů? alias ?Jetel?. Proto uznejte sami, kdo by takovému lákadlu odolal.

1.7.1994:

V tento památný den jsme se v počtu 8 nic netušících adeptů této ?Dovolené? sešli na autobusovém nádraží. Zde po vzájemném okukování jsme společně přivítali velkého Jetelíčka. Pro některé představoval skoro zázrak, že vůbec unese tak našlapanej batoh a vůbec se mu nevlní nohy. Nyní již v devíti jsme nasedli do autobusu směr Humpolec. Cesta proběhla velmi příjemně ? hlavně za pomoci Šmáti a jí vezených třešní. Ty samotné skoro všechny snědl Jetel. Jaké bylo naše překvapení v Humpolci, když jsme zjistili, že autobus do Lipnice jede až za 2 hod. Nám to však nevadilo a vyrazili jsme do nejbližší občerstvovací stanice. Zde došlo k první vzrůšo akci ? výměně triček a udělení 8 putovních placek. Toto vše zdokumentovala Jebtiška pohotovým fotem.

Cesta do okolí Lipnice proběhla bez dalších komplikací. Ale již samotné vysazení na neznámé zastávce v neznámém terénu nikoliv. Před námi, za námi les a cesta jako na Kleť. Nejhůře na tom byl ovšem Jetel s jeho metrákovým báglem. Šlo se po značce, až jsme narazili na cestičku vinoucí se lesem k našemu cíli. Ten byl po povinném bloudění nalezen asi okolo 21.00 hod.

Honem jsme se ubytovali v chatkách a už jsme chvátali do klubovny za zábavou a oddychem (možná). Zde jsme se rozdělili do dvou družin v tomto složení:
1.družina: Faust, Jana, Vokůrka, Miluška, Vašo, Vrták
2.družina: Jebtiška, Lucka, Monika, Milouš, Lída, Šmáťa

Je pravda, že těch jmen je více než osm, ale ti ostatní se k nám připojí ještě během příštích dní.

Mezitím Jetel zmizel s tím, že na stole máme šifrovanou zprávu co máme dělat. Samozřejmě co jiného, než ho skoro o půlnoci hledat v neznámém zatopeném lomu. Byl však tak hodný, že alespoň 1x zabliknul baterkou. Družiny vyrazily podle toho, jak rychle byla jimi vyluštěna zpráva. Cesta nebyla bez problémů, např. plaňkový plot bez vrátek a samé skály!

Jetela však našla družina č. II, kdy Lucka spolu s Miloušem si skoro na něho stoupli. Potom propocené dušičky využily plnými doušky průzračnou vodu v zatopeném lomu u kterého stojí celá základna.

Po příjemném osvěžení, čistí a hlavně unavení výletníci po tomto ulehli a oddali se sladkému snění o dnech příštích.

2.7.1994:

Ráno začalo prozaicky ? koupel, snídaně a hned první jobovka. Bylo nám oznámeno, že se začíná hrát mnoho podivných her, kdy názvy nám skoro nic neprozrazovaly. Byl to Šichtanz, Štronzo, Bomba. Kdo je nezná, tak může věřit, že o hodně přišel. Hlavně takový Šichtanz je pro slabší jedince fyzicky náročný prvek.

V neposlední řadě jsme obdrželi kolíčky, na které jsme měli napsat svá jména a mít je pořád u sebe. Kdo bude chycen bez kolíčku, má smůlu a dostává trestný bod. Proto kolíčky na triko a hurá vyrážíme do samotné Lipnice. Než nás Jetel pustil do města, tak jsme byli náležitě poučeni: ?Kdo bude blbnout, tak mě ponese na zádech zpátky?. Po tomto varování se vyrazilo na hrad Lipnice. Průvodce byl docela fajn a prohlídka byla paráda. Jen někteří ne všemu co bylo řečeno věřili a chtěli si vše vyzkoušet na vlastní kůži. Naše Jebtiška byla však nejzvědavější a tak i hradní záchod nemohla minout bez povšimnutí. A co teprve Jetel, když zjistil, že z jedné zdi by se dalo šupem slanit dolů do podhradí. Jedině Lucka užívala sluníčka k zabarvení svého čumáčku do růžova.

Po skončení prohlídky jsme se šli podívat na hrob slavného spisovatele Jaroslava Haška. Zde se Šmáťa projevila jako velmi vynalézavá a na signál Šichtanz nezaváhala a zprivatizovala místní děvě jejího kluka. Jak ten to pak vysvětlil toť záhada.

Po návratu na základnu Milouš spolu s Jetelem půjčili od vedoucí nafukovací člun, který se stal na celé odpoledne až do večera předmětem nekončícího sporu ? kdo z nás v něm bude sedět a kdo za ním poplave. Pro úplnost nelze opomenout, že proběhla zajímavá soutěž s výměnou triček mezi dvojicemi pod vodou. Zde vyhrála Lucka s Milošem.

Po večeři se vyrazilo do blízkého lomu na další náročnou disciplínu ? slézání skalní stěny. Pro mnohé to byla první životní zkušenost s lanem a je nutné podotknout, že Jetel měl svatou trpělivost.

Na závěr dne se k nám připojil Vrták, Lída, Vokůrka a v neposlední řadě i Vašo. Tím pádem jsme byli kompletní.

Večerní koupačka před spaním byla samozřejmostí.

3.7.1994:

Po obligátním budíčku provedeném Jetelem jsme se hromadně osvěžili lovením pingpongových míčků z lomu. Jetel je naházel do lomu a se slovy ?Dejte z nich dohromady zprávu? nás nechal plácat. Výhodu měla děvčata. Za jejich plavky se vešlo více míčků. Po této úvodní rozplavbě se vyrazilo na kánoe. Apropo zpráva říkala něco o hledání sedmiček po lomu. Že to bude zábava o tom všechny přesvědčil Faust spolu s Miloušem, když přinutili svou kánoi šplhat po skále. Ale hra je hra a s něčím takovým se musí počítat.

Hlavní bylo, že ani oni, ani loď se neutopili a pokračovalo se vesele dál. O časté kolize však po celou dobu nebyla nouze.

Zatímco se bojovalo v lomu, Jetel vylezl na skálu nad lomem a názorně nám předvedl, nač se člověk rychleji osmělil. Když to ostatní uviděli propukl závod o to, kdo si dříve sjede.

Největší úspěch měly Liduška a Katka. Lída, která váží i s postýlkou asi 42 kg zůstala viset na laně a ne a ne sjet dolu. Tak jí Vašo a Jetel přispěchali na pomoc. Za mocného houpání jí setřásli do vody. Jak asi vypadal zadeček postižené netřeba ani psát. Katka s výkřikem ?Banzai? zlomila klacík sloužící jako držadlo a též se vrhla do průzračných hlubin lomu. To již bylo i na klidnou povahu Jetelíčka moc. Karabinu i úvaz nám zabavil a vyhnal nás z vody.

Po obědě byla vyhlášena soutěž o co nejdelší a nejhezčí košťátko. Koho by napadlo, že se s ním bude muset běhat a to dokonce se zavázanýma očima.

Večer se vyrazilo do Lipnice. V letním kině zde dávali Saturnina a tak se stalo, že si všichni Milouše dobírali. Večerka byla později, ale o to více se těšíme na zítřejší výlet do Humpolce.

4.7.1994:

A je to tady. Jede se na výlet. Na kolech, které jsme si nejen půjčili, ale i jakžtakž opravili. První zastávka byla u stromů obsypaných třešněmi a pak hurá k rybníku se vykoupat. Jak přibývaly kilometry a zadeček bolel, tak jsme se na Humpolec více a více těšili. Samotný příjezd do tohoto města jsme oslavili čtyřmi čestnými kolečky kolem náměstí. Po vzorovém hlášení Jetelovi zavelel Vašo toužebně očekávané ?Rozchod Šmejdi?. S výkřikem hurá jsme se rozprchli na všechny strany, s tím že se sejdeme na poháru.

Návrat z výletu proběhl v celku dobře. Jen jedna paní, když jí již podruhé předjelo 13 kol a všichni slušně ukázali a pozdravili, tak své zahodila do pole a asi utekla. A Lucka všem zase vypila vodu.

Večer se hrála mírně erotická hra, kterou Jetel nazval pavouk. Hned se v něm uspořádala velká vyřazovací soutěž, ve které se ve finále utkala Lucka a Vokurka. Bylo to o prsa, ale vyhrál nakonec Vokurka. Tato hra přilákala pozornost místních rekreantů a někteří si jí s námi zahráli. Spánek k nám dnes přišel zase až po půlnoci a nebyla zapomenuta ani večerní koupel při měsíčku.

5.7.1994:

A máme tu předposlední den naší ?Dovolené? a proto byl prožit naplno. Dopoledne pro nás Jetelíček připravil menší orientační závod do kopce a zase z kopce. Tato varianta se opakovala skoro pořád. Proto, když jsme nakonec došli do cíle, všichni vypadali jako po maratónu. Vrcholem všeho bylo přání Jetela o představení jedné spanilé děvy z každého družstva jako krásné Heleny. Samozřejmě, že chtěl i dary. Cestou se plnilo mnoho zoufalých úkolů. Tuto soutěž vyhrálo družstvo č.II. Asi proto, že mimo Milouše tam byla samá děvčata.

Po obědě se blblo s pavoukem a pak se začaly psát diplomy a počítat, kdo z koho. Bylo provedeno udělení placek, kdy Vašo po zásluze obdržel placku ?Pozor ? dospělé dítě.?

Po večeři Milouš vyhlásil pro děvčata soutěž o ?královnu Koloběžku I.?, které se zúčastnily všechny naše spanilé princezničky. Neprodleně vyrazily a začala velká sháňka po dopravních prostředcích. Z pískoviště byl odebrán malý dětský náklaďáček a ani koště jako dopravní prostředek nebyl přehlédnut. Při slavnostním defilé se mohlo přihlížející obecenstvo smíchy potrhat. Ale jak se říká ?kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp? již se rodila v krásných hlavičkách odveta. Jako první to odnesl Milouš, když mu královnička Miluška posadila vajíčko na šešulku a to ten náraz nevydrželo.

Potom následovala ta pravá pomsta. Byla vyhlášena soutěž o co nejhezčí barovou tanečnici. Samozřejmě, že ty barové tanečnice se měly utvořit z mužské poloviny výletníků. Byla však dána podmínka, že všechno oblečení se má sehnat od místních rekreantek. Pro některé to byl přímo horor. Jetel chtěl být zase jednička a tak jím namalované stíny lihovým fixem vydržely ještě 14 dní po dovolené.

Je však až udivující, že nás nenechaly jen při této ostudě, ale museli jsme ještě zatancovat na muziku. Pozitivní bylo, že si každý hudbu mohl vybrat. A tak když Vrták začal tančit na jím požadovanou rychlou melodii, tak se ozvala písnička ?Řekni, kde ty kytky jsou?? Asi se zvukařka dala inspirovat jeho lučním kvítím.

Při vyhodnocení byl upřednostněn Jetel, který si své prví místo doslova vyštěkal. A tak na Vokůrku a Vrtáka zbylo jen 2. a 3. místo. Večer byl již ve znamení nadcházejícího odjezdu a tak došlo ke konečnému vyhodnocení soutěže družstev. Jak jinak vyhrálo II. Družstvo. Následovala poslední koupel a šup na kutě.

6.7.1994:

Kdo z nás by před pár dny věřil, že dovolená s Jetelem může být taková sranda. Ani jsme se nenaděli a už jedeme domů. Bylo to tu paráda a tak po loučení jak s rekreantami, tak i paní vedoucí, nasazujeme batohy a bereme kurz Č.Budějovice.

A co na závěr. Snad jen to, že se snad příští rok bude konat taková parádní akce jako tato. Proto Lipnici AHOJ.

Agentura Kultur-kontakt
Adresa: Plzeňská 2311/2A
370 04 České Budějovice
kancelář: Po - Pá 9-13
půjčovna kostýmů: Po, St, Pá 14-17
Mobil: 777 113 437
E-mail: mares@kultur-kontakt.cz
Ič: 638 84 933
DIČ: CZ7310171286
Č. účtu: 104471069/0300 ČSOB

Webmaster: voky wedos