galerie

Dovolená s Jetelem 1995

| Fotogalerie (52) | Text |

Termín: 4.7. - 9.7.1995

Tak plantážníci, dnes je to už rok co jsme založili tradici. Ta se jmenuje ?Dovolená s Jetelem?. Dnes jsme se sešli na II. ročníku této akce a sraz byl na autobusovém nádraží. Zde se setkali dovolenkáři ? pamětníci, jako Katka, Lída, Vrták a Milouš. Bylo zde i několik tváří ? Pony, Vrtule, Petra a Vlasta. Při nástupu do autobusu, který nás unášel do Pelhřimova, se uplatnila dravá nátura Lídy a Milouše, kteří se do autobusu vedrali jako první. Jejich úmysl ? získat místa na sezení někteří nepochopili a dokonce je Jetel nazval dost hanlivě ?Vokleplouši?. Cesta do Pejru uběhla bez závažných příhod. Jediný problém kolem cesty nastal, když Petra sedla Jetelovi na klín a měla obavu, že se jejich chlupaté nohy propletou a jediný způsob uvolnění bude jejich vzájemné odchlupení. Na nádraží v Pejru nás čekal Vašo. I zde naše cesta nepostrádala na zajímavosti. Přímo před halou došlo k výměně triček. Každý účastník dostal krásné modré tričko s krávou a nápisem ?Dovolená s Jetelem?. Co však bylo zarážející, tak tato dovolená se má konat ne na Lipnici, ale na Křemešníku. Tuto skutečnost hlásalo i dovolenkové tričko. Vašo poskytl unaveným výletníkům silně posilující nápoj, po kterém obnova sil byla sranda. Po výkřiku Jetela ?Na krematórium? jsme vyrazili na delší pochodové cvičení k cíli naší cesty ? Křemešníku. Někteří šmejdi využili neprozřetelného blahovolí místního domorodce, který svou Š 100 založil batohy cele výpravy a vyrazil za menší pomoci nevezoucích se výletníků. Nejnádhernější okamžik pro výletníky nastal, když v mlžném oparu na vysokém kopci uzřeli cíl své cesty. Po zdolání několika km jsme vešli do obce Putimov, kde jsme se před místním pohostinstvím setkali s Luckou a Vokůrkou, kteří na dovolenou letos vyrazili kolmo. Z Putimova jsme vyrazili po zkratce označené červenou značkou. Zde se Katka důvěrně seznámila s koňskou náturou, kdy jeden koník místo jejího laskání na čelíčku jí začal olizovat její krávu. Při posledním strmém výstupu na začátku ?křížové cesty? jsme narazili na prameny, které podle pranostiky měli mít vliv na zvýšení porodnosti v českých zemích (do roka a do dne). Po požití této vody Jetel a Milouš zjistili, že pramen je radioaktivní z vysokým procentem izotopů. A pak věřte pranostice. Závěrečný vysokohorský výstup na vrcholek Křemešníku proběhl již bez zádrhelů, jenom za mocného funění. Na konci křížové cesty se nám naskytl pohled na budovu, ve které strávíme několik následujících dní. Pro ubytování nám vyčlenili 3 pokoje, ale nám stačil jenom jediný. Co naplat stěhovaly se postele a večer se všech 14 uložilo ke spravedlivému spánku.

5.7.1995:

V pořadí již druhý den naší dovolené započal časně. Bylo kupodivu, že ti co měli nejpozdější večerku, byli nejdříve vzhůru. Petra s Jetelem začali již před pátou hodinou ranní pobuřovat okolní spáče polohlasitým šepotem. Kolem osmé se nám už podařilo probudit veškeré osazenstvo naší noclehárny, vyčistili jsme si chrup a přesně v 9.00 hod. na Jetelův zvukový signál jsme vyrazili na snídani do jídelny. Byla skutečně bohatá. Pak jsme se odebrali ven, abychom objevovali okolní krásy a navazovali přátelské styky s domorodci. Pod vedením Jetela jsme se propracovali až k nejbližší vesničce Sázavě a Vašův nos nás neomylně zavedl k hospůdce. Cestou ke Křemešníku nějaký vokleplouš se docela nudil a tak zavelel Šichtanz. Naše půvabné děvy lovily mužské, kde se dalo. Lucka běhala po cestičce a lomila rukama poté co zjistila, že Vokůrka je již zadaný. Petra neváhala a vrhla se k blízkému mladíku s kosou. Již z dáli na něj halekala ?Pane, zahoďte tu kosu?. Ten nezaváhal ani okamžik a kosa letěla do nejbližšího keříku a jen rozevřel náruč. Po vydatném obědě jsme vyrazili na otevřenou rozhlednu. Někteří však dost špatně snášeli již výstup na ní a na vrcholku se jim dělalo mdlo, moc dlouho jsme na ní nepobyli. Na zemi usoukal Jetelíček takovou zvláštní pavučinu, rozdělil nás do dvou družstev a nutil nás, abychom se protáhli pavučinkou bez dotyku vlákýnek. Dále se hrály kelímky do té doby než Milouš rozšlápl létající talíř. Po večeři se vyrazilo hrát ?Manželský pětiboj?, který byl z nedostatku času zkrácen na čtyřboj. Už jen první disciplina nám sebrala mnoho času. Jednalo se o sázku na partnera. I druhá část byla dost zajímavá. On takový test inteligence něco ukáže. Ta třetí část nám měla ukázat, jak jsme na tom s hereckými vlohami. Poslední disciplina byla prozaicky nazvána ?Útěk od milenky?, která se odehrávala v postýlce a jejím okolí. Bylo až neuvěřitelné, co jednotlivé panny dokázaly. Večerka byla pro nás vysvobozením.

6.7.1995:

Nastal třetí den pobytu ve vysokohorském středisku Křemešník. Sluníčko se na nás smálo a tak nás Jetelíček zatáhl do lesa na hodinku meditace. Byla to paráda, ale když se začalo třást okolní listí od pravidelného chrápání, vyrazili jsme vytvářet obrazy z dějin našeho národa. Jetel to celé nazval ?Živé obrazy?. První obraz měl představovat upálení mistra Jana Husa. Výběr koho upálíme byl velmi rychlý a jednohlasný ? Jetel. Dalším obrazem bylo sáhnuto do Dívčí války, tak jak jí popsal F.R.Čech. Odsouzená Šárka v podání Lucky tak hrozně přitahovala Přémovu družinu až je ty proradný ženský dostaly. Posledním obrazem byla naše světoznámá postava ? Jára Cimermann ležící, bdící, spící. Co však Vrtule hledala pod Vašovou košilkou, to nám je dodnes zahaleno tajemstvím. Po zjištění, že Jetelovci mají moc velké roupy, usoudili místní hoteliéři, že nás nechají trochu vyhladovět. Oběd byl až okolo půl druhé. Odpolední klid nebyl a po rozdělení do dvou skupin se vyrazilo na odpolední program. První skupina se to nasměrovala do Pelhřimova, druhá ve složení Vašo vyrazila zase po krásách místních pohostinství. Cesta do Pejru vedla obligátně okolo krematoria na náměstí. Zde místo očekávaného volna despota ?J? nám naplánoval návštěvu muzea kuriozit. Se slovním obratem ?nejprve povinnost a potom zábava? jsme šlapali za ním. Bylo až s podivem, jak nás prohlídka zaujala a ven nás skoro musel dostávat heverem. Po očekávaném povelu ?volno šmejdi? se vzala útokem místní cukrárna a proto cestou zpět na Křemešník leckterého z nás bolelo bříško.

7.7.1995:

Dneska je den s velkým ?D?. Jetel pro nás uspořádal malé pochodové cvičení. Dnes se přesouváme po vlastní ose do Lipnice, abychom nezapomněli, kde se nachází. Byly vylosovány dvojice na zpáteční cestu, kdy každá dvojice jde a dopravuje se na vlastní pěst a hurá na cestu. I počasí přálo, bylo horko, že by se vajíčka dala smažit na kameni. Proto koupel nás všechny osvěžila. Cesta na Křemešník byla v tomto vedru pro všechny zatěžkávací zkouškou. Když jsme odcházeli a Lipnice nám mizela za lesy, všichni jsme si říkali ?do roka a do dne?. Večer byla únava opravdu hmatatelná.

8.7.1995:

Dnes jsme měli dopoledne na návštěvě renomovaného psychologa nebo lépe řečeno psycholožku. Asi proto, že Jetel pojal podezření, jestli jsme všichni ještě normální a při smyslech. Když odcházela, musela mít dost smíšené dojmy. Proto hned po jejím odchodu někteří začali doplňovat své vědomosti. Ukázkovým příkladem byla Petra, které jsme museli knihu odebrat násilím. Odpoledne jsme vyrazili na pohádku hranou ochotnickou společností tety Věry. Pohádku jsme shlédli za vydatného štěkotu místních voříšků a členy ochotnické skupiny jsme na večer pozvali na svou diskotéku na Křemešník. Mezi herci byl i jeden docela sympatický černoušek. Celý večer se nesl v duchu stálého škemrání, aby nám Jetel zahrál na Katky strunný nástroj. On ale ne, že hrát neumí. Proto se napsalo písemné prohlášení, že tomu tak není.

9.7.1995:

Dnes nám končí ?odtučňovací? pobyt v hotelu Křemešník. Je až s podivem, jak nám to celé rychle a hlavně příjemně uběhlo. Ráno nastalo velké stěhování národů, vlastně postelí na svá původní místa a okolo 10.00 hod. jsme je v pořádku předali. Vokůrkovci navlekli na svá těla samé pruhy a chystali se kolmo do Č.Budějovic. Pro ostatní dopoledne nastalo obdobím her. Dostalo se i na párové tance, avšak největší úspěch sklidila Gumídkovo ještěrka na písku. Největší překvapení jsme zažili při obědě. Zde se za pomoci Jetelovo vyřídilky podával vskutku kaloricky hodnotný pokrm v podobě smažáku v dospělácké porci. Odpočinek po něm byl krátký, ale zmoženým lidičkám přišel vhod. Samotná zpáteční jízda z Křemešníka do Pejru byla již rutinní záležitost a tak někteří ještě před odjezdem vyšlápli na rozhlednu, kde se naposledy pokochali okolím. Příjezd do Budějc byl o to radostnější, že nás na autobusáku čekala Lucka s Vokůrkou, kteří jeli na kolech a také přežili. Hlavně, aby si toho nevšiml Jetel. Jeden nikdy neví, co se mu vylíhne v hlavičce. Zatím čau a příští rok na Lipnici naschle.

Agentura Kultur-kontakt
Adresa: Plzeňská 2311/2A
370 04 České Budějovice
kancelář: Po - Pá 9-13
půjčovna kostýmů: Po, St, Pá 14-17
Mobil: 777 113 437
E-mail: mares@kultur-kontakt.cz
Ič: 638 84 933
DIČ: CZ7310171286
Č. účtu: 104471069/0300 ČSOB

Webmaster: voky wedos