galerie

Dovolená s Jetelem 2002

| Fotogalerie (38) | Text |

Termín: 29. 6. - 5.7. 2002

1. den - sobota 29. 6. 2002

Po velkých a strastiplných komplikacích jsme dali dohromady partu lidí, která se rozhodla absolvovat letošní dovolenou s Jetelem. Ti odvážlivci byli: Jetel, Bláňa Hájků, Petra a Zdeněk Tesařů, Verča Havránků, Petra Mašků, Miloš Odstrčil, Lukáš Pečenka, Julie Válková a Jitka Soukupová.

V sobotu ráno v 8:20 hod. zvonili Petra a Zdeněk U lesa č. 2. Z domu se vykymácel ospalý Jetel a čilá Bláňa. V 8:30 hod. jsme vyzvedli Verču a vyrazili směr Tábor. V Plané nad Lužnicí jsme koupili vynikající koláčky na nedělní snídani. V Táboře na vlakovém nádraží převzal Jetel od maminky Jitku a pokračovali jsme směr Pelhřimov, Brno a Olomouc. V Hranicích na Moravě jsme si dali vynikající oběd. Seděli jsme venku na terase a kochali se okolní přírodou. Uprostřed našeho stolování začalo pršet a tak jsme se přesunuli pod slunečník k sousední pumpě.

V té době už Miloš s Peťou valili ještědským super-rychlíkem přes Pardubice a Valašské Meziříčí do Frenštátu pod Radhoštěm. Cestou spali, protože vstávali ve čtyři hodiny, jedli, pili, četli a v tunelech ? se prali. Na místo srazu - nádraží - dorazili o tři hodiny dřív, než byl domluvený sraz a díky Českým drahám to nebylo. Vlak, který měl přijet v čas srazu, měl totiž asi šest přestupů. Nebylo tedy jisté, že vše klapne a tak vyrazili o vlak dříve. No a pak už jen vyhlíželi dvě českobudějovický káry. Avšak ne na peróně, kde jsme čekali my, ale v čekárně, a tak se místem setkání stalo dámské WC, kde se potkaly Jíťa s Peťou.

Po dlouhých peripetiích jsem se s Jetýlkem konečně domluvil na Dovolené. Měli jsme jet společně s Julií, vyrazit z Prahy v 10:05 vlakem, setkat se na Hlavním nádraží v 9:45.

Juliino ráno: V 7:00 jsem vyskočila svěží, po čtyř-hodinovém spánku, z postele s jedinou myšlenkou: "Musím tam být včas, Lukáš by mě zabil!" Zběsile jsem házela věci do své (krásné, nové a úžasné) krosny a do toho jsem snídala a myla si hlavu. Na nádraží jsem byla o 3 minuty dřív! Super paráda. Po čtvrthodinovém stepování před přeplněnými pokladnami jsem zavolala Lukášovi a ? ? úspěšně ho vzbudila!!!

ukášovo ráno: Během rána se nic zvláštního nestalo, neboť jsem tvrdě spal, což byl důsledek oslav na DAMU (Julie: "Nevymlouvej se!!!). Domů jsem přijel v noci (čas bohužel neupřesním). V 9:07 mi zazvonil telefon (už asi po sté). Volala Julie, které jsem s naprostou samozřejmostí sdělil, že ležím v posteli. Čilý jsem byl během okamžiku, zjistil jsem, že další vlak jede v 11:05. Po zralé úvaze se rozhodl zavolat taxi , neboť bych to městskou hromadnou dopravou nejen opět nestihl, ale asi ani nezvládl. Na nádraží jsem napodruhé dorazil včas.

Po dlouhých peripetiích jsme vlakem dojeli do Frenštátu pod Radhoštěm. Během naší cesty se nic zvláštního nestalo. Naše hodinové zpoždění se zbytku výpravy hodilo k prozkoumání Frenštátu, takže jsem usoudil, že alkohol je fantastická věc.

Pak už jsme v plném počtu vyrazili směr Liščí mlýn. Dle Jetelova výrazu "odpovídalo" ubytování jeho představám. Nás a naše věci jsme vmáčkli do desetilůžkové chatky u potoka. V chatce byl strašný rámus, protože nám příšerně kručelo v žaludku a tak jsme vyrazili do hospody U kociánů. Ta však praskala ve švech diky smutečním hostům. Rozhodli jsme se tedy vyrazit na hodinovou procházku k nedaleké lanovce. Mezi objednávkou a konzumací vybraných pokrmů potrápil Jetýlek naše odpočívající mozky několika testíky (jak je jeho dobrým zvykem). Jakmile však před nás položili plné talíře, všichni odhodili tužky a pustili se do jídla. Všem chutnalo, jen Bláňa se poněkud zdráhala dojíst své vepřové koleno, protože ho před tím zřejmě navštívila nějaká moucha (zřejmě kuchařka, protože tam zapomněla vajíčka). Po návratu jsme oslavili Zdendovy narozeniny upálením jednoho snídaňového koláče 28 sirkami a litrem červeného vína. Po několika psychohrách jsme se odebrali do hajan.

2. den - 30. 6. 2002

Úderem osmé nás hlasité rádio Jetel budí do příchozího dne. Hlad zahnaly koláčky z Plané a poté vyrážíme ke spodní stanici lanovky na Pustevny. Díky včerejší kvalitní přípravě na zkušební sedačce nám nástup a jízda nečinily potíže.

Výtah z přepravního řádu lanovky Ráztoky - Pustevny: 1) Psy přepravujte s náhubkem na vodítku. 2) Při zastavení LD seďte klidně a vyčkejte příchodu obsluhy.

Z Pusteven vyrážíme na Kněhyni a Čertův mlýn. Po náročném výstupu na první z vrcholů - Tanečnici - jsme byli zmoženi natolik, že obracíme své kroky směrem k soše pohanského boha Radegasta. Naše další kroky poháněla představa oběda a orazítkovaného pasu. S jídlem v hotelu Radegast jsme byli spokojeni, zejména Jetýlek si své halušky vychutnával ještě dva dny poté. S naplněnými žaludky jsme pozdravili Cyrila s Metudem, minuli jejich kapli a prudce klesali do údolí. Dilema, zda bloudit lesem, či si cestu zkrátit dopravou, za nás vyřešil o čtvrt hodiny dříve jedoucí autobus, který nás dovezl do Frenštátu. Po očistné relaxaci vyrážíme za valašským vojvodou Olinem Kutáčem do jeho koliby nad Vlčinou. V příjemném prostředí s cimbálovkou a s bryndáky na krku se po hodině čekání zakusujeme do křupavých kuřátek. Naše radostné hodování překazila servírka přinášející teplou vodu s citrónem na umytí rukou. Po krátkém vyjednávání a dlouhém čekání dojídáme druhou část naší večeře. Po společné fotce s vojvodou klesáme do Frenštátu a do chaty a do postele.

3. den - 1. 7. 2002

Cílem dnešního dne bylo poznávání valašského muzea v Rožnově pod Radhoštěm. Putování začínáme v Mlýnské Dolině prohlídkou valchy, pily, mlýna a hamru. Pokračujeme ve valašské dědině, kdy se nám kromě průvodkyně věnovaly, valašské tetičky a popsali nám život na valašském venkově přelomu 19. a 20. století. Zaskočil nás počet obyvatel žijících ve velmi stísněných podmínkách. Druhou část dne jsme strávili v dřevěném městečku, kde jsme mohli porovnat rozdíly života ve městě a na vesnici. Pro potřeby zítřejší snídaně vykupujeme všechny rožnovské frgály, a po krátké prohlídce centra bereme útokem informační konzulát středisko-valašského království. Záplava modrých triček způsobila sice krátkodobý kolaps centra, ale po chvíli se již na nás hrnou informace, razítky i jurovalšáry. Podvečer trávíme dopisováním deníku, inventurou jurovalšárů a českých korun - obé nic moc - bohatě večeříme instantní polévky do hrníčku. Večer jsme zakončili hrou na celníky a pašeráky, při které jsme si vyzkoušeli své sebeovládání a schopnost odhadnout druhého.

4. den - 2. 7. 2002

V osm hodin nás opět budí zmatené rádio Vysočina. Tentokrát nikdo nereagoval. Poté, co jsme spořádali rožnovské frgály, vyrážíme hledat cestu do Štramberka. Po četných zatáčkách, obratech a manévrech jsme konečně dorazili k vytouženému cíli. Po zaparkování po zaparkování míříme k místnímu informačnímu centru. Zde došlo k prvnímu jazykovému nedorozumění. V muzeu nám razítko v pohodě dali a my šplháme po nesčetnách příkrých schodech na Štranberskou Trubu. Pokocháni pohledem do kraje se vracíme k autům a jedem do Kopřivnice. Technické muzeum Tatry jsme našli celkem snadno a byli nadšeni krásnou expozicí. Vyjedli, jsme už tak dost vyjedenou, kopřivnickou závodní jídelnu, prohlídli jsme si Muzeum fojtství a místo plánovaného Šostýna valíme Janáčkovi Hukvaldy. Zmoženi po náročném výstupu k vrchu dobíháme již probíhající prohlídku. Překvapila nás rozlehlost areálu a rozsáhlé znalosti místního průvodce. Cílem zpáteční cesty bylo nalezení pomníku lišky Bystroušky a muzea Leoše Janáčka. Vzdálenost a nadmořská výška muzea byly úměrné naší touze seznámit se s životem Leoše Janáčka. Pak už jsme byli jen v Jednotě, v autě a ve sprše.

5. den - 3. 7. 2002

Den jsem začali netradičně návštěvou místní likérky Fleret. Zajímavý výklad o historii a současnosti fabriky, která má pouze 5 zaměstnanců, jsme zpestřovali degustací různých druhů produktů firmy. Největší úspěch zaznamenala radhošťská hořká, pak jsme si vypláchli kelímky i žaludky vodkou titanic, která některé z nás poslala ke dnu a exkurzi jsme ukončili hruškovicí. Dále se v dobré náladě přesouváme na pohankový mlýn mlynáře Šmajstrly. Původní cíl exkurze - prohlídka mlýna - se změnil na hodinovou přednášku o významu tatarů na šíření pohanky na valašsku. S podepsanou kuchařkou a kufry plnými pohanky odjíždíme do aquaparku. Zde se osvěžujeme ve velmi příjemném areálu a pak už frčíme do centra na FRKOT - Frenštátský kouzelný týden. Jsme svědky přepadení historického hradu a vyprovození posledního horníka z města, příjezdu královny matky Jarmily Šulákové a druhé frenštátské defenestrace radních. Po druhém osvěžení v aquaparku se vracíme na další program FRKOTu a shlížíme zlatý hřeb večera - vystoupení cimbálové muziky společně s Jarmilou Šulákovou. Ne jen klasické valašské, ale i slovenské a westernové melodie, rozhýbaly plné náměstí. Hodinovou přestávku vyplňujeme improvizovaným divadlem přímo pod jevištěm a večer ukončíme představením místního ochotnického spolku Waterloo "O věrném milování Ogase a Nikolety."

6. den - 4. 7. 2002

Dnešní první zastávka byla v novém Jičíně. Velký úspěch sklidila prohlídka muzea a expozice klouboučnictví. Po vyčerpávající prohlídce jsme vyzkoušeli různé pokrývky hlavy a udělali několik společných fotek v improvizovaném ateliéru. Dalším bodem byla prohlídka historického centra města. Jetel předvedl své průvodcovské zkušenosti a seznámil nás s největší zajímavostí Jičína. Během naší prohlídky začalo pršet a tak jsme našli útočiště v jídelně na náměstí. Po rychlém obědě a dlouhém rozmýšlení jsme pokračovali do valašského ? (?). Zde jsme navštívili infocentrum, získali další razítko a prošli náměstí. Vzhledem k nepřízni počasí jsme popojeli k DDM, kde byla výstava valašských strašidel, která nás příjemně překvapila. Ve sklepních prostorách bylo vystaveno 20 krásných strašidel (bazilišek, ?).

Večer nám propršel, a tak jsme po zvážení všech možností zůstali v chatě a hráli "společenské hry." V podstatě jsme se rozdělili na 2 části: všichni X Jetel, Zdeněk. My jsme hráli "groupen prší" s oběma balíčky karet a páni si to rozdali v dámě. Zábava nám vydržela na celý večer.

7. den - 5. 7. 2002

Ranní vstávání bylo tentokráte bez obvyklého rádia. Vlakem v půl sedmé nás opustili Luky s Julií a ve čtvrt na devět je následovali Miloš s Peťou. My zbývající jsme se v půl deváté odebrali autem směr Lysá hora. Cestou jsme přibrali Špunta ve Frenštátě na nádraží. Lysá hora nás již z dálky vítala slunečným a jasným počasím. Cesta nahoru byla náročná, ale všichni jsme ji zdolali. S radostí jsme si pak pochutnali na obědě. Cesta dolů již byla v pohodě a s úsměvem na tváři. S Lysou horou jsme se rozloučili a vydali se do Velkých Karlovic. Cestou jsme museli přejet Česko - Slovenské hranice. Všechny nás pustili na občanku, Bláňu dokonce na tři roky prošlý studentský průkaz. V Karlovicích jsme shlédli místní muzeum, kostel a staré i nově vystavěné dřevěné domky. Mrkli jsme také k místnímu řezbáři a vydali se přes Vsetín domů. Cestou jsme se navečeřeli a s radostí zalezli do sprch smýt celodenní špínu.

Agentura Kultur-kontakt
Adresa: Plzeňská 2311/2A
370 04 České Budějovice
kancelář: Po - Pá 9-13
půjčovna kostýmů: Po, St, Pá 14-17
Mobil: 777 113 437
E-mail: mares@kultur-kontakt.cz
Ič: 638 84 933
DIČ: CZ7310171286
Č. účtu: 104471069/0300 ČSOB

Webmaster: voky wedos