galerie

S Jetelem do Ráje 1999

| Fotogalerie (58) | Text |

Termín: 3.7. - 6.7.1999

Už je tu zase ten čas, kdy se každý z dobrovolně vybraných nadšenců začíná strachovat, co že asi na něj bude letos na dovolené s Jetelem přichystáno. Vždyť už její název nás dost zarazil. Kdo to kdy slyšel, aby někdo z nás patřil do ráje, neřku-li ještě pod vedením Jetela!

Ale s čím kdo zachází, s tím také schází. Všichni, kdo na tuto dovolenou pojedou, se upsali dobrovolně a na nářek je již stejně pozdě.

3. 7. ´99

Sraz skoro všech zainteresovaných cestovatelů byl, jak velí tradice, na nádraží u mašinky. Tam jsme mohli na Mírovi obdivovat krásné modré tričko od Budvaru ? sponzora letošní dovolené. Obrázek, kde oproti minulo-roční myši táhnoucí kufry, byly dvě pohodové postavičky, nás nezviklal v přesvědčení, že tato dovolená nám dá pořádně zabrat?

Po nastoupení do vlaku obdržel každý z nás uvedené tričko, ke kterému - k našemu překvapení ? patří i apartní čepička. Cesta do Prahy proběhla bez jakýchkoliv komplikací. Jen naše řady se rozrostly o Vrtákovce, Komára a Gumouše. Do tohoto spolku je nutné samozřejmě započítat i Jíťu a Kačku. Pro úplnost by bylo na místě dodat, kdo se vlastně této šesté dovolené s Jetelem zúčastní. Tak jako tradičně je to Jetel, Kačka, Miloš, Pavel s Lídou, Vokurka s Luckou, Gumídek s Mirkou a Kačkou, Komár s Jíťou, Efendy a Rosťa, no a na konec Honza s Lenkou a Miluškou.Jedinou omluvenou osobou pro závažné potíže je Jana. V současné době je zaneprázdněna nastávající, pro Komáry radostnou, událostí a to dokonce dvojnásobnou. No a na konec jsem si nechal úplně novou akvizici naší dovolené, kterou je Blanka. Suma sumárum nás vyrazilo do Ráje celkem osmnáct bláznů. Proto není ani k divení, že již cestou do Prahy se někteří vydali do restauračního vozu na možná poslední šálek kávy, nebo sklenici chmelového moku.

V Praze nás čekala oblíbená hra ? Z vlaku do vlaku - snadno a rychle. Letos však ochuzená o nakládku našich kol. Letos se prý bude chodit po svých a dopravním prostředkem bude jenom mašinka (a i ta v omezené míře).

Do přestupní stanice v Nymburku jsme dorazili bez problémů a přestup do osobáčku ve směru na Jičín - cíle dnešního dne - byl už jen zajetá rutina.

Po příjezdu na nádraží v Jičíně jsme vyrazili na místní vojenskou správu, kde Honza domluvil možné ubytování. Zde jsme prozatím nechali všechny naše saky paky a vyrazili na prohlídku pamětihodností Jičína.

Zde je nutné poznamenat, že letošní dovolená začala až neskutečným vedrem, které nás neopustilo ani po následující dny. Naše první kroky směřovaly na náměstíčko před strážní věž. Zde Jetel domluvil nákupy pro dny nadcházející. Mezi tím téměř uvaření výletníci naskákali do blízké kašny ? prý pro ochlazení uťapaných nohou. Následující výšlap na strážní věž byl docela paráda. Chládek i krásný výhled byly přijatelnou odměnou za těch pár schodů.

Horší bylo sdělení Jetela, že tam (a ukázal někam do prostoru) se zítra jde na první krátkou túru. Po sestupu se každý vydal podle vlastního uvážení hledat to pravé pohostinství, aby se následně skoro všichni sešli v jednom. Asi je přilákali velké slunečníky a docela dobrá obsluha.

Okolo šesté se Míra sešel u kašny s Jirkou Šulcem, který nám dal k dispozici svůj byt ? a to na celou dobu dovolené. Ještě nám poradil, kde by se dal udělat piknik, která se plánoval na večer. V tento moment nastal problém, jak a hlavně kde se ubytujeme. Nakonec jsme se rozdělili na dvě skupiny, kdy Honza s Lenkou a Miluškou šli spát k vojákům a ti ostatní si naložili své batůžky a vydali se do již zmiňovaného bytu. Nebyl až tak velký, ale ti co byli na Křemešníku ví, že jsme schopní vměstnat se do jakéhokoliv prostoru. Nakonec byl byteček 1 + 1 docela přiměřený.

Na večer jsme se všichni sešli a vyrazili na již zmiňovaný piknik. Cesta nás zavedla na místní vyvýšeninu s vyhlídkou na Jičín, ale na pořádání zamýšlené akce to nebylo pravé ořechové. Proto jsme, po kolektivní domluvě, začali hledat jiný plácek. Ten se našel pod kopcem, nedaleko od pomníku Rudoarmějce. Zde každý vybalil co měl pro tuto příležitost připraveno a pak už nic nebránilo veselé zábavě. Kromě nás měli z této akce radost také místní mravenečci, kteří se sem stáhli z širokého okolí. Po desáté hodině jsme vyrazili na vlakové nádraží pro posledního opozdilce, kterým byl Efendy. Přijel na čas, ale z předešlé hostiny na něj nic nezbylo. Spánek byl vydatnou odměnou pro znavené výletníky.

4. 7. ´99

Budíček byl dost brzo, ale program připravený na dnešní den stál vskutku za to.

Po snídani jsem se všichni sešli na náměstí u kašny a vyrazili po červené značce do Prachovských skal. Asi vás nepřekvapí skutečnost, že už po hodině chůze jsme neodolali a hromadně naskákali do malého rybníčku. Jak řekl Míra, druhou příležitost dnes už asi mít nebudeme. A tak po tomto vítaném zpestření se pokračovalo dál.

Cestou se začaly hrát známé hry pro pobavení výletníků, jako je ?Šichtanc, Pštros?? Takto zpestřená cesta uběhla poměrně rychle. V Prachovských skalách nás čekalo stinné prostředí a vítané posezení k napsání pohledů či schlazení hrdla. Samotná prohlídka skal byla dost zajímavá. Když jsme se dostali na jednu z mnoha vyhlídek na okolí, Jetel nás upozornil na vzdálenou zříceninu hradu Trosky, kde dnes máme konečnou. Byla to v 30-ti stupňové vedru docela depka. Ani se nám nepodařilo přemluvit ho k návštěvě místního koupaliště. S remcáním jsme šli teda dál. Při zrychleném přesunu jsme navštívili zříceninu Pařez. Co však bylo snad nejpříjemnějším zpestřením pro dehydrované cestovatele? Nalezení vodovodního kohoutku. Někteří se pod ním rochnili doslova blahem. Cestou jsme potkali zajímavý dopravní prostředek pro dítě, kterým byl odpérovaný dřevěný vozík s asi dvouletou holčičkou, který netáhl nikdo jiný než tatínek.

V závěrečné fázi jsme docela spěchali, aby nám náhodou nezavřeli dřív, než se na ten kopec vyškrabeme. Na Troskách se nám dostalo velmi zajímavého výkladu zdejšího průvodce, který šel nad normální rámec co do obsahu i do doby. Konečnou odměnou pro nás byl pohled na krásné panorama širokého okolí z jedné z hradních věží ? též s výkladem.

Z Trosek jsme se vydali po zelené do obce Krová, kde nás čekalo nasednutí na vlak a hurá ku Jičínu.

K večeři byl vynikající gulášek, během jehož přípravy jsme se, v rámci svých možností, snažili umýt. Spánek pak byl přímo paráda.

5. 7. ´99

Ráno se po vydatné snídani vyrazilo na další pochoďák. Tentokrát byla doprava (pro změnu) kombinovaná už od začátku. Vlakem se jelo do Sobotky, kde nás čekal první cíl cesty ? zámeček Humprecht. Byla to dost zajímavá podívaná zpestřená zpěvem místní průvodkyně a hrou skupiny děvčat na flétnu. Jediný nespokojený byl Jetýlek, protože jsme měli mít výklad samostatně, a ne s ostatníma dohromady.

Po prohlídce jsme se došli v Sobotce najíst do místní restaurace a pak vyrazili k dalšímu hradu. Pro tentokrát to byl hrad Kost vzdálený do Sobotky asi 4km. Bohužel vedla celá cesta po asfaltce, a tak nožičky dostaly co proto. Na Kost jsme dorazili celý schvácení a zpocení. Bylo tedy docela fajn procházet jednotlivé místnosti hradu, i když výklad dosti pokulhával. Následné posezení pod hradem spojené s konzumací nesených zásob všem udělal radost. Co však bylo pro všechny výletníky prostě neodolatelné, byl rybník přímo pod hradem. Až na pár výjimek nikdo koupeli neodolal. Koupající z příjemné koupele vyhnal nejen pohled na hodinky, ale i na stahující se bouřková mračna za hradem.

Cesta do Libošovic byla (i přes svou malou vzdálenost 3km) zvládnuta v rekordním čase. Ale ani tak se nám nepodařilo uniknout na místo vlakové stanice před slejvákem včas. Jaké bylo naše překvapení, když nás přivítal známý kočárek s malou pasažérkou. Tentokrát jsme si ho všichni prohlédli dost pozorně. Nápaditost konstrukce byla prostě perfektní. Po odmontování čtyř oblouků a jejich následném nasazení na korbičku byla přes kočárek natažena stříška s okýnky a děcko bylo chráněno před deštěm. Prostě dokonalý dopravní prostředek na pěší túry.

Vlak nás následně odvezl do Jičína. Cestou na kvartýr jsme všichni řádně zmokli, což trochu zkomplikovalo přípravu věcí na zítřejší odjezd.

Během dne jsme vyplnili test, který Míra nazval Fantóm opery. Snažil se z našich mozečků vytáhnout tu nepatrnou znalost operních děl a jejich názvů. Jak se mu to podařilo není až tak důležité, ale potrápil nás tím testem pěkně. K večeři se dojídal velký kastrol bramborového guláše a pak hajdy na kutě.

6. 7. ´99

No a je to tady. Dnes nastal poslední den letošní dovolené. Sice byla jedna z těch kratších, ale co do náplně nám dala co proto. Ráno jsme se rozdělili do několika skupin podle druhu pracovní činnosti. Někteří uklízeli, další stěhovali vybavení bytu na původní místo a ostatní alespoň nepřekáželi.

Po zvládnutí všech těchto prací jsem si dali na záda batůžky a hurá na mašinu do Prahy. Na Hlavním nádraží uspořádal Jetel poslední soutěž ve znalostech na téma: Co víš o Českých Budějovicích. Budějčáci byli sice trochu ve výhodě, ale i tak to bylo dobrý. Odměnou pro vítěze byl balíček žolíkových karet. Škoda, že se dával až na konec dovolené.

Poté již následovala cesta do jednotlivých míst našich domovů. Ve vlaku ještě nastala velká práce při nafukování balónků značky Ria ? pro Jetýlka. Každý z nás jich měl několik a pomocí fixů je náležitě pomaloval. Největší prací bylo udržet Jetela od balónků po celou dobu jejich nafukování i následném svazování. Pro ten vyvalený kukuč to ale stálo za to. Jen jejich transport z vlaku byl podívanou k popukání.

Rozchod po letošní dovolené byl opět u mašinky. S přáním na dovolenou 2000 (snad už na Lipnici) jsme se rozešli k domovům.

Snad na závěr je jen možné dodat: Tak tahle dovolená byla stejná rasovina jako ty před ní, náčelníku!!!

Agentura Kultur-kontakt
Adresa: Plzeňská 2311/2A
370 04 České Budějovice
kancelář: Po - Pá 9-13
půjčovna kostýmů: Po, St, Pá 14-17
Mobil: 777 113 437
E-mail: mares@kultur-kontakt.cz
Ič: 638 84 933
DIČ: CZ7310171286
Č. účtu: 104471069/0300 ČSOB

Webmaster: voky wedos